V úterý jsem jel svojí škodovkou do Prahy. Potřeboval jsme předat důležitá skripta mému kolegovi z pražské pobočky. Na předání jsme se domluvili jsme na druhou hodinu odpoledne v oblíbené kavárně na rohu. Plán dne byl jasný. Ráno jako vždy po snídani do práce, na půldvanáctou si dát oběd s kolegy z prvního patra a pak hurá na služebku do Prahy. Jenže! Už ráno doma mě mělo varovat, že nic nepůjde tak snadno. Budík zazvonil o půlhodiny později, protože jsem při natahování na něj špatně viděl. Zapomněl jsem totiž brýle v kuchyně a když se snoubí lenost s ospalostí, nemáte šanci se zvednout z postele. Tím pádem snídaně a ranní hygiena proběhla v poklusu. No, ještě musím uklidit chleba, který mi spadl na zem, jak jinak, než namazanou stranou dolů. Vylitá váza v předsíni, ani rozházené pantofle by manželku asi také nepotěšily.
Do práce jsem dorazil o deset minut později, což si myslím, je celkem slušný výkon. Pracovní den probíhal bez problémů, nic se nedělo, zkrátka běžný pracovní den. Stejně tak oběd, řekl bych, že se dokonce vydařil a já byl v dobré náladě a ani jsem si nevzpomněl na ranní stres. Hodinu po té jsem sedl za volant svého vozu a vydal se na cestu do Prahy. Cesta na slabou hodinku i s časovou rezervou. Kolona na silnici mě nepřekvapila, počítal jsem s ní.
Na začátek Prahy jsem dorazil podle plánu. Provoz plynulý, ale najednou se rozsvítila kontrolka a auto zaškytalo. Tak to mi ještě zbývalo! Odstavil jsem škodovku u chodníku, naštěstí bylo kde zaparkovat. Ale co teď? Za chvíli mám být na schůzce, ale hromadnou se tam tak rychle nedostanu a Petr, jak se kolega jmenuje, mi ještě připomínal, že skripta musí nutně mít, potřebuje je, nesmím se opozdit. Průšvih. Naštěstí jsem si vzpomněl, jak recepční Janička básnila o autopůjčovně Praha nonstop. Byl jsem teď vděčný, že mi vnutila jejich vizitku a při tom jsem jí před tím v duchu spílal do otravné ženské. Vizitku jsem našel, zavolal na číslo a za patnáct minut jsem měl přistavený vůz a dojednával formality. Co mám povídat? Schůzku jsem stihl za minutu dvanáct, skripta předal a ještě svůj den vylíčil Petrovi. Oba jsme si zhluboka oddechli.
Categories: Nezařazené